Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Vítejte na stránkách Victorie of Marzipan!

 

Hory 2010

31. 1. vyrážíme na týden do Beskyd. Jezdíme do Dolní Lomné už asi 9. rok. Ne vždycky je dost sněhu, někdy musí dělat šlepraři zázraky, aby bylo na čem jezdit.
Letos je to ale jinak. Sněhu je spousta a to i v Brně, takže celou cestu obdivujeme zasněžené pláně.
Ten týden na horách organizuje můj brácha Petr s manželkou Yvou a jezdí nás kolem 50ti osob.
Jaloví, Jandovi a my jsme základní jádro a pak spousta kamarádů, jejich kamarádů, příbuzní atd. Jedou i naši rodiče, švagrová s klukama, Yvina sestra Jitka s rodinou a podobně. Milujeme tuhle dovolenou víc, než tu letní. Moc rádi lyžujeme a večer si užíváme společenských her, vína a muziky (jede spousta muzikantů).
My jsme jeli v plném počtu, navíc s Pavlíkovou přítelkyní Andrejkou.

Viky jela poprvé. Už než jsme odjeli, stal se z ní pravý sněžný pes. Sníh miluje, užívá si ho a plave v něm. Nejradši má prašan. Jen jí vadí ty kuličky, které se jí tvoří na srsti, hlavně na bříšku. Vypadá s nima trochu jako vánoční stromeček s baňkama. Pokouší si je okusovat, ale je to marný boj. Většinou pomůže až vlažná voda ve sprše.
V Lomné máme hotel a chatičky. Nás pět a Viky jsme byli na chatce, ale Petr, Yva, Tomík a Baddy na hotelu. Tam je taky jídelna a vstup je jen pro ubytované v areálu, tedy ne pro veřejnost.
Viky si chatičku i okolí po příjezdu prozkoumala a bylo vidět, že se jí tu líbí. Hlavně to, že s Baddym byla skoro pořád.
Ráno s ní chodil na procházku většinou Jirka a s Baddym Petr. Pak se šlo na snídani a lyžovat. Viky byla na chatce sama, ale většinou ji vyzvedla některá babička a šli na procházku. Po obědě jsem lyžovat až na jednu vyjímku nechodila, mám problémy s kolenem. Yva zůstávala se mnou. Vzali jsme pejsky a šli na dlouhou procházku. A taky ne sami, ale vždycky se ještě někdo přidal, aby nám bylo veseleji. Jednou jsme potkali takový osrstěný krávy, byli za ohradou a Viky hrozně zaujaly. Běžela k nim a zaníceně štěkala. Moc jsem se o ni bála, aby neproběhla ohradu a oni jí něco neudělaly. Volala jsem ji k sobě, ale byla jako v tranzu a nechtěla poslechnout. Naštěstí se zastavila kousek před ohradou, tam jsem ji doběhla a trochu ji "domluvila".
K večeru jsme umístili pejsky k Jalovým na pokoj a šli na večeři. Jak jsme zjistili, jim to naprosto vyhovovalo, hráli si spolu nebo jen tak leželi a byli hodní.
Občas jsme i Viky vzali večer do jídelny. Musela pozdravit všechny účastníky zájezdu, sem tam nějakého vyvoleného oblíznout a hlavně zavazet na těch nejfrekventovanějších místech.
Bohužel, co člověka (nebo psa) baví, to rychle uteče. V sobotu nastalo veliké loučení s kamarády i místními a už jsme zase frčeli domů. Fakt se nám nechtělo.
A to nás zítra čeká druhá Vikynčina výstava.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one