Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Vítejte na stránkách Victorie of Marzipan!

 

Jak jsme byli na dovolené

1. srpna 2009 jsme vyrazili na čtrnáctidenní dovolenou - Vikynčinu první.
Týden jsme strávili na Slapech a týden na Berounce v oblasti Křivoklátska.
Bydleli jsme v chatičkách, celá rodinka pohromadě. Viky s sebou měla samozřejmě i svůj pelíšek, stejně však spala většinou s paničkou nebo pánečkem. Dovolenou jsme si užívali i s našimi kamarády - s Jandovýma a s rodinou bráchy - s Péťou, Yvonkou, jejich synem Tomíkem a hlavně - s Baddym.
Protože my a Jandovi jsme jeli z Brna a s Baddym vyráželi z jižních Čech, sešli jsme se až v Sedlčanech. Pejsky vypustíme až v Hubenovské zátoce u chatiček. Jsou odpočinutí po cestě a přivítání je bouřlivé. Během chvíle odjíždíme do nedaleké hospůdky na oběd a tak se z našich miláčků stávají vzorní hospodští pejsci :).
Za těch čtrnáct dní jich totiž navštívíme mnoho a Viky s Baddýskem vždy vzorně leží pod stolem, dostanou misku s vodou a kromě toho prvního dne do sebe nežduchají, neskotačí a nesnaží se nám ani strhnout ubrus. Za celou dovolenou se nám stalo jen jednou, že nás s pejskama nechtěli pustit do restaurace, a to navíc byla taková ta výletní paluša u kempu. Jinak musím říct, že byli všude velmi ochotní a někde dokonce misku s vodou přinášeli sami bez říkání.
Hned první den jsme měli s Viky zážitek - šli jsme na procházku lesem kolem zátoky a mířili k nedaleké plážičce, kde by se dalo vykoupat. Pejsci se na cestičce honili a proplétali mezi náma. V jednom místě se cesta zúžila a navíc k vodě byl strmý svah asi 2 metry. Ve chvíli, kdy můj manžel Jirka dořekl větu: "Viky nespadni do vody, já tam pro tebe nepolezu!" to Viky ujelo a po přemetu žuchla do vody. V první chvíli to vypadalo, že se topí, bylo to její první setkání s hlubokou vodou a asi se hodně lekla.
Já ale nezaváhala ani vteřinu, shodila žabky z nohou a už jsem byla za ní. Naštěstí mi voda nebyla ani po pás. Chytla jsem Viky do náruče a chtěla vylézt. V tom se za náma ale vrhl další záchranář - vodní pes zlatý retrívr - Baddy. Doufala jsem, že se neutopíme všichni tři. Dostat se z vody nebylo tak těžké, ale dostat se po svahu na cestičku už tak jednoduše nevypadalo. S Viky v náručí jsem pomáhala Baddymu vyškrábat se nahoru. Jirka nám přispěchal na pomoc, ale uklouzlo mu to a pěkně si narazil zadek. Nakonec se vše zdařilo - já celá mokrá, Jirka naražený, Baddy veselý, Viky trochu otřesená. Bohužel po tomto zážitku už se jí do vody moc nechtělo a spíš se jí vyhýbala.

Pejsci se moc hezky zžili, jakmile jeden vyběhl ráno z chatky ven, druhý se už také dožadoval vypuštění a mohutně se vítali. Na povely reagovali současně, radost se dívat.
Jen se trochu zkazili v jídle, běžně jedli z misky toho druhého.
Musím podotknout, že k nelibosti některých účastníků, nezůstalo ani jedno kafe nevylité. Jakmile se pejsci přiblížili ke stolu, okamžitě jsme museli brát všechny skleničky i hrnky do rukou, ne vždy se to zadařilo včas. Viky se před Baddym ráda pod stůl schovávala, nejraději s hračkou v tlamičce a Baddy chtěl za ní. A to se mu skoro vždycky podařilo.
Druhý týden jsme měli chatky na kopečku nad silnicí. Pejsci si s oblibou sedli na brdek a štěkali společně na projíždějící auta. Začal vždy jeden z nich, pak se podíval na druhého a ten se jako na povel přidal.
Po dovolené jsme se zase rozjeli každý jinam, pejsci se potkali až v říjnu. Ale první dny po návratu tesknili a bylo na nich vidět, že jsou jeden bez druhého smutní. Naštěstí čas přinesl další zážitky a tak smutek netrval nijak dlouho.

Samozřejmě, že dovolená s pejsky přináší různá omezení a nehody s nápoji, ale jejich radost, energie, humor a láska tohle všechno vynahradí.